Silniční zákon mění povinnosti v oblasti ADR - přepravy nebezpečných věcí

Novela zákona o silniční dopravě č. 111/1994 mění povinnosti při přepravě nebezpečných věcí podle Dohody ADR. Upravují se povinnosti odesílatelů, dopravců, příjemců a řidičů.

Od 1. července 2020 se mění povinnosti všech osob zúčastněných na přepravě nebezpečných věcí po silnici:

Osoba předávající nebezpečné věci k přepravě (odesílatel) a dopravce

(§ 23 odst. 1, § 23 odst. 2)

Upravuje se doba, po kterou musí odesílatel a dopravce uchovávat předepsané doklady stanovené při přepravě nebezpečných věcí Dohodou ADR. Tato doba je podle dosavadní právní úpravy stanovena na 2 roky. Ukazuje se však, že tato délka je nadbytečná a postačovalo by, aby byla stanovena na 1 rok. To bude dostatečné jak pro účely provedení kontroly v provozovně, tak je tato délka v souladu s povinností uchovávat záznamy o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a doklad o nákladu po dobu 1 roku stanovené v § 3 tohoto zákona.

Osoba zajišťující vykládku nebezpečných věcí – příjemce

(§ 23 odst. 3)

Povinnost osoby zajišťující vykládku nebezpečných věcí – příjemce uchovat při přepravě nebezpečných věcí předepsané doklady po dobu 2 let byla vyhodnocena jako nadbytečná, když Dohoda ADR již nestanoví žádné doklady, které by měl příjemce uchovávat. Tato právní povinnost tedy je zrušena.

Nově upravené povinnosti řidiče při přepravě nebezpečných věcí v souladu s Dohodou ADR

(§ 23 odst. 4)

S ohledem na právní jistotu řidičů se v zákoně o silniční dopravě nově stanovují povinnosti řidiče při přepravě nebezpečných věcí, neboť dosavadní právní úprava a Dohoda ADR nebyla z tohoto hlediska dostatečná.

Úmyslem je v zákoně explicitně vymezit ty povinnosti při přepravě nebezpečných věcí, které sice směřují k řidičům, nicméně jejich adresáti nejsou přímo nebo jednoznačně určeni předmětnou mezinárodní smlouvou a z důvodu právní jistoty (zejména v rámci správního trestání) je účelné v zákoně uvést, že řidiče tyto povinnosti zavazují. Jedná se však pouze o povinnosti, které vyplývají z Dohody ADR, a nikoli o další povinnosti, které by byly stanoveny nad rámec Dohody ADR. Není však nutné v zákoně o silniční dopravě uvádět povinnosti, které mají v Dohodě ADR okruh adresátů vymezen sice šířeji, ale konkrétní adresáty lze z tohoto vymezení dovodit. Příkladem povinnosti řidiče, kterou není nutné uvádět v zákoně o silniční dopravě, byť v Dohodě ADR není jako její nositel řidič výslovně uveden, je zákaz kouření, neboť dle dohody ADR se vztahuje ke všem členům posádky.

Dodržování těchto právních povinností lze zcela důvodně vyžadovat po řidičích vozidel, neboť ti jsou, s ohledem na povinně absolvované školení týkající se přepravy nebezpečných věcí, s Dohodou ADR dostatečně seznámeni. Písemné pokyny slouží členům osádky vozidla pro řešení mimořádných událostí jako je požár, únik nebezpečné látky apod., a je proto nutné, aby byli na tuto náhlou situaci odpovídajícím způsobem připraveni a postupovali podle kroků uvedených v těchto pokynech.

Osvědčením řidiče o školení pro přepravu nebezpečných věcí se řidič při kontrole prokazuje, zda může nebezpečné věci přepravovat a zda je proškolen v souladu s Dohodou ADR. Jen tímto dokladem může kontrolní orgán při silniční kontrole zjistit, zda řidič plní podmínky pro přepravu nebezpečných věcí. V případě přepravy určitých nebezpečných věcí řidič při kontrole pomocí osvědčení o schválení vozidla prokazuje, že dopravní jednotka je z konstrukčního hlediska způsobilá k přepravě nebezpečných věcí. Mezi povinnosti řidiče se rovněž zakotvuje povinnost disponovat při přepravě nebezpečných věcí řádně vyplněným dokladem.

Dále je povinností řidiče označit dopravní jednotku bezpečnostními značkami a dalším příslušným značením. Byť je povinností odesílatele označit kontejnery bezpečnostním značením, nesmí řidič špatně označený kontejner převzít, neboť ten se stává součástí celé dopravní jednotky. Ustanovení týkající se bezpečnostních značek a dalšího značení jsou přitom jedny z nejzásadnějších v Dohodě ADR z hlediska ostatních účastníků dopravního provozu s ohledem na jejich bezpečnost, neboť jen z řádně označené dopravní jednotky může kvalifikovaná osoba poznat, že tato převáží nebezpečné věci. Bezpečnostním značením jsou i oranžové tabulky, s čímž ostatně počítá již současná právní úprava.

Povinnost používat dopravní jednotku vybavenou bezpečnostní výbavou je zásadní z hlediska ochrany zdraví členů osádky, ale i životního prostředí, neboť se použije při mimořádných událostech, jako je únik látky aj. Rovněž hasicí přístroje slouží k zabránění vzniku nebo šíření požáru v dopravní jednotce jak na samotné vozidlo, tak na náklad. Řidič je dále povinen dbát zákazu společné nakládky některých nebezpečných věcí s ohledem na jejich vlastnosti a dodržovat ustanovení o manipulaci. Manipulací se rozumí i nakládka nebo vykládka, pokud je řidičem prováděna.

Dozor nad dopravními jednotkami se týká předepsaného způsobu parkování, které řidič sám provádí. Řidič je rovněž povinen respektovat dopravní značení a přizpůsobit trasu přepravovanému nákladu s ohledem na možný průjezd tunely.

Současně dochází k vypuštění úpravy, dle níž musí být povinnosti při přepravě nebezpečných věcí zajištěny i v případě, že jde o přepravu pro vlastní potřeby, neboť toto pravidlo vyplývá již z ustanovení § 1 odst. 2 zákona o silniční dopravě a je tedy duplicitní. Je však potřeba rozlišovat mezi soukromými účely a účely pro vlastní potřebu.

115/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

• Částka: 43/2020 Sb.
• Rozeslána dne: 24. března 2020
• Datum účinnosti od: 1. července 2020
• Předpis mění: 111/1994 Sb.; 455/1991 Sb.; 361/2000 Sb.; 634/2004 Sb.; 266/1994 Sb.
• Odkaz na návrh zákona a důvodovou zprávu: Sněmovní tisk č. 431/0